Relikty minulosti

Eriad a Yriad

Čtení na 4 minuty

Území jižně od Zlatých hor bylo po dlouhá staletí pod nadvládou království Variathu, který se rozpínal po celém Andaloru. V té době se ještě hory nejmenovali zlaté, nýbrž byly známé jako pusté. Své jméno později získaly až během vlády krále Torika, který území získal podepsáním nevýhodné smlouvy se svým bratrancem, králem Variathu Estienem II.

Zmiňované území na jižní straně Pustých hor zužoval mor, který zabíjel dobytek ve velkém a nedařilo se ani plodinám na chudé, povětšinou kamenité půdě. Král Estien II. chtěl území spálit na popel, aby zastavil šíření nemoci a zbavil se tak neplodného území. Pro tento kontroverzní krok našel podporu dokonce i u variatské šlechty, neboť ta ztratila značné jmění ve snaze osídlit pustá území.

Nicméně lord Torik příliš neotálel a jakmile získal pozemky pod svou moc, pustil do práce a zařídil, aby se do světa dostala zpráva o pozemcích, které mohou osadníci obsadit. Nařídil vybít nakažený dobytek, aby zabránil šíření moru, zahájil spojení roztříštěných říčních koryt do jedné mohutné řeky a začal s osídlením na úpatí hor. První roky byly pro lorda Torika obtížné, přišel o všechny své úspory a musel prodat svůj honosný hrad nedaleko Esturimu, který se dědil po staletí z otce na syna. Ve Variathu si z podvedeného bratrance utahovali a král Estien II. si spokojeně mnul ruce nad tím, jak obratně situaci vyřešil a zároveň se stal pánem nového hradu. Dokonce lorda Torika nazývali králem Toriadonu, což mělo mezi šlechtou posměšný charakter.

Mapa Eriadu a Yriadu

Smůla a temné časy provázely lorda Torika po značnou dobu správy nově nabytého území. Nabytou půdu se nedařilo se ziskem obdělávat, jeho osadníci trpěli hladem nebo byli nuceni se zadlužit, což vykouzlilo nejeden úsměv u variatské šlechty. Jedním z posledních pokusů lorda Torika odvrátit nezdary v jeho prospěch, bylo založení dolu na úpatí Pustých hor. Důl to byl prostý, obsluhovalo jej sotva tucet mužů, většina osadníků totiž svého pána opustila. Lord Torik se nehodlal vzdát, jelikož důl bylo jeho poslední nadějí. Během několika měsíců se lord Torik zadlužil a měl potíže splácet své pohledávky.

Obrat nastal na sklonku jara, kdy jeho dělníci narazili na zlatou žílu, která vedla až do nitra hory. Staré prameny uvádí, že se lord Torik štěstím rozbrečel ve špíně důlní šachty.

Poté, co vystřízlivěj, přišel s plánem, jak o jmění nepřijít. Obával se, co by stalo s dohodou, kterou uzavřel se svým bratrancem, panovníkem Variathu. Lord Torik využil svého důvtipu a dohodnul se na pravidelných zásobách proudících z Qalary a Perosu, kde měl své poslední přátelé. Na jih od Pustých hor proudily karavany plných jídla, osevu a nástrojů sloužících ke kutání. Krom karavan poslal lord Torik své syny, Eriona a Yriona, aby znovu roznesli do světa zprávu o půdě pro nové osadníky. Jejich dalším úkolem, který zůstal světu utajen, bylo naverbovat žoldnéře, chudé rytíře a psance, kteří by bránili zemi. Lord Torik věděl, že jeho poklad pod horami nebude možné tajit donekonečna a potřeboval mít jistotu, že své pozemky dokáže udržet.

Předpokládal správně a zpráva o zlatu v Pustých horách se roznesla do světa a doputovala i do Teneboru k uším krále Estiena II. Lord Torik byl znovu vítaným šlechticem ve Variathu a byl zván na panství svých přátel, kteří ho opustili. Král Estien II pozval svého bratrance do Teneboru a lord Torik pozvání přijal, jelikož doufal, že si tak udrží dobré vztahy se svým mohutným sousedem. Nicméně setkání se poměrně rychle zvrhlo ve vyjednávání nových podmínek, pod kterými si lord Torik může udržet svá území a samostatnost. Král Estien II. chtěl třetinu ze všech zisků proudících z dolů v Pustých horách, což považoval za spravedlivé. Lord Torik odmítl nabídku svého krále před celým dvorem. Odebral se ze sálu, dokud byl král Variathu stále v šoku a okamžitě vyrazil zpátky do své země.

Lord Torik vzápětí vyslal posly do Perosu, aby využil ve svůj prospěch citlivých vztahů mezi Il'Faradhem a Variathem, zatímco dával dohromady své vlastní vojsko. Král Variathu disponoval obrovským množstvím mužů, a přestože by mohl Toriad smést z povrchu zemského, rozhodl se, že vyšle jen zlomek svých rytířů, aby se s jeho neposlušným bratrancem vypořádali. Armáda krále Variathu čítala pět tisíc mužů a bez sebemenších problémů přešla hranice Toriadonu. Jejich důstojníci postupovali Toriadonem velmi pomalým tempem, zastavující se v každé vesnici, aby vypili místní zásoby piva a vína. Když dorazili na úpatí hor, kde stály zlaté doly, zjistili, že proti nim stanula armáda trojnásobné velikosti. Král Torik před důstojníky předstoupil a nabídl jim volbu mezi zlatem a železem. V ten den si všichni muži do jednoho zvolili zlato.

Uběhl měsíc, poté dva, během kterých byl lord Torik pro smích a variatská šlechta spřádala vlastní plány na výstavbu dolů. Když ani po třech měsících nepřišla žádná zprávy z Toriadonu, rozhodl se král Variathu, že vyrazí se svou královskou gardou a teneborské posádkou do Toriadonu a zjistí sám, jaká je situace. Tentokrát se žádný z variatských vojáků nedostal za hranice Toriadonu, nýbrž byli obklíčeni na vlastním území. Muži krále Variathu byli přečísleni dva ku jedné. Lord Torik vyrazil pěšky vůči svému bratranci, který byl rudý vzteky. Vyžadoval, aby jeho muži okamžitě zaútočili. Král Variathu nicméně netušil, že velitelé jeho mužů obdrželi stejnou nabídku, jako vojáci, které vyslal v prvé řadě.

Lord Torik vyjednal s králem Variathu v dobré víře nové podmínky, které zaručili Variathu přísun části zlata po dobu deseti let, pokud bude souhlasit s osamostatněním Toriadonu. Král Variathu poníženě podepsal a vrátil se zpátky do Teneboru, kde ztratil většinu své moci, jelikož se od něj šlechta odvrátila.

Na sklonku svého života si král Toriadonu zavolal své syny a rozdělil svou zemi na dva stejné díly. Západní část svěřil Yrionovi a východní část Erionovi. Věřil, že tak zamezí sporům mezi bratry a jeho země bude nadále vzkvétat. Ač byl jeho záměr chvályhodný, jeho poslední rozhodnutí dopadlo na obě země velmi špatně. Yriadská část Pustých byla chudá na zlato, což během let vyeskalovalo do řady sporů, které obě země od sebe odcizili.

Sdilet Clanek
Drápy