Z dálky se ozval výkřik plný agónie a krátce nato jej vystřídal jásot. Belario věděl, že přichází jeho chvíle. Odložil brousek, kterým si ostřil zbraň. Znovu si zkontroloval, jestli mu zbroj pevně drží na všech místech, nasadil si helmu a čekal. Helma mu bránila ve výhledu a hůř se mu v ní dýchalo, ale za ta léta si bez ní připadal jako nahý.

Železem pobitá vrata byla zavřená, a tak mu nezbývalo nic jiného než jen čekat, až na něj přijde řada. Belario zaslechl pohyb a chvíli nato se otevřela brána ve vedlejším průchodu. Bylo slyšet kroky a povědomý zvuk, jak za sebou otroci vláčí bezvládné tělo. Zeď, která dělila oba tunely, byla za ta léta oloupaná a na některých místech chyběly cihly. Skrze jednu z děr se mu podařilo zahlédnout nešťastníka.

Měl na sobě zbroj, která byla na mnoha místech pozohýbaná. Přes hrudník se táhl hluboký šrám, který jej v mžiku změnil z neohroženého muže na pytel masa. Místo jeho paže zel jen krvavý pahýl. Zranění muselo způsobit zvíře s ohromnou silou. Belario zúžil výběr na tři zvířata, která byla schopna způsobit takové zranění a vidina kteréhokoliv z nich jej děsila.

Odvlekli ho a zvenku bylo slyšet, že se dav dostatečně nabažil. Náhlé zachřestění řetězů a poté přesun protiváhy ohlásilo, že je brána otevřená. Dovnitř začal proudit horký vzduch a Belaria na chvíli oslepilo silné světlo. Pomalu vkráčel do arény a uvítal jej jásot lidí na tribunách kolem dokola. Svého protivníka nemusel dlouho hledat. Bestie sebevědomě přecházela ze strany na stranu na umělém pahorku uprostřed arény. Podle velikosti to musel být Nýrský lev, v kohoutku byl vyšší než Belario. Z ran na těle, které vypozoroval u předchozího vyzyvatele usoudil, že se jedná o mladého samce nebo samici v říji. Jeho úsudek potvrdila světlá rohovina, tolik příznačná pro Nýrského lva, která zdobila zadní nohy zvířete. Tlapy bestie byly masivní, bez sebemenšího problému schopny rozpárat lidský hrudník i se zbrojí.

„Tady mi bude meč k ničemu…,“ zanadával si pro sebe Belario.

Z otvorů podél obvodu arény vycházeli další a další vyzyvatelé. Po své pravici viděl Sekáče a Kudlu, kteří jej pozdravili pozvednutím svých zbraní. Gladiátory po své levici nepoznal. Dav v hledišti byl doslova u vytržení. Nemohl se dočkat dalšího krveprolití. Belario postupoval spolu s ostatními pomalu do středu arény, když v tom jeho zrak upoutal třpyt v písku. Na zemi se válelo kopí se zesílenou kovovou špicí spolu s rukou, která nejspíš patřila onomu rozsápanému nešťastníkovi. Popadl kopí a zanechal v písku svůj meč.

Lev si jej všiml a otočil se jeho směrem. Dravá zvířata přirozeně vydávají řev v případě ohrožení, Nýrský lev ale nevydal ani hlásku. Necítil se ohrožen. Místo toho neustále pochodoval ze strany na stranu a kontroloval své území.

Belario zahlédl kovový řetěz upevněný kolem krku zvířete, který jej držel v bezpečné vzdálenosti. Najednou se lev zastavil a vyčkával. Museli být na jeho dosah. Na druhém konci pahorku byli další čtyři gladiátoři. Belario jednoho z nich poznal, byl to Fyorik.

Belario zkontroloval své okolí a pokynul Sekáčovi a Kudle, aby lva obešli. Bylo na Belariovi, aby odvedl těžkou práci. Predátor se lehce přikrčil a klidným krokem vyrazil Belariovi naproti. Ten si všiml, že na chůzi vznešeného predátora je něco divného. Nepatrně pokulhával na zadní, nejspíš zranění z předchozího souboje nebo pozůstatek ze souboje, kdy se jej snažili polapit. Šance zvířete na úspěch se rapidně snížily. Bylo mu zvířete až líto.

Vypadalo to, že se lev rozběhne proti Belariovi, v mžiku se zvíře otočilo a skočilo doprava, kudy se k němu blížil jiný gladiátor. Stačilo jedno máchnutí zvířecí pracky a gladiátorova krev se už mísila s pískem arény. Gladiátora prozradila směšná chrastící zbroj z nahrubo pospojovaných kůstek. Zbroj možná vypadala děsivě pro diváky, ale její ochranné vlastnosti byly mizivé. Dav se nemohl nabažit a celou arénou se nesl pokřik a dupot tisíců diváků.

Lev se mezitím s ladností jemu přirozené otočil a vyčkával. Jestliže předtím byla situace nejasná, teď o tom, kdo je kořist a kdo predátor, nikdo nepochyboval. Gladiátoři, bylo jich už jen šest, vytvořili půlkruh.

„Šedivej, jak ho chceš porazit? Už jsi s Nýrským jednou bojoval, ne?“ vyzvídala Kudla. Belario se zmáhal k odpovědi. Nechtělo se mu zrovna dvakrát přiznat, že posledně mu k vítězství pomohlo čiré štěstí. Když měl bojovat se lvem minule, bestie se nešťastnou náhodou zamotala do řetězů a Belario jen ukončil její trápení.

„Podívej se, jak je velkej, takové monstrum nás sežere zaživa,“ přidal se Fyorik.

„To bude naše výhoda. Je obrovskej, takže se rychle unaví. Bojoval už nějakou dobu před náma, máme to o dost lehčí,“ odpověděl Belario pevným hlasem. „Podívejte se na jeho zadek. Všimli jste si, jak kulhá na pravou nohu? Toho musíme využít,“ dodal.

„Jasně, ale kdo půjde první? Stačilo jedno máchnutí a Moqoro ležel na zemi rozčtvrcenej. Já se k té svini nepřiblížím,“ zapřísáhl se Fyorik.

„Moqoro byl kozomrd, co se jen naparoval. Pokud nechceš skončit jako on, tak budeš dělat, co tady Šedivej řekne,“ odpověděla Kudla a nervózně přešlapovala, přičemž kontrolovala svou vzdálenost od predátora.

„Sekáči, jak se cítíš? Zvládneš ho trochu utahat? Pomůžu ti, zkusíme udržet jeho pozornost na nás,“ taktizoval Belario.

„Hmch“ potvrdil Sekáč.

„Vy ostatní se na něj pokuste útočit z dálky, jestli najdete na zemi něco použitelného. Vy dva!“ vyzval Belario neznámé gladiátory. „Nečekejte na můj povel. Jak bude příležitost, chci abyste tu potvoru poslali na věčnost,“ zavelel Belario, načež gladiátoři přikývli hlavou na znamení souhlasu.

Dav začal být nervózní, arénou se rozléhalo bučení. „Ukažme těm parchantům trochu červené!“ zavelela Kudla a gladiátoři se jali hrát své role. Belario vyrazil vpřed držíc své kopí pevně v pravé ruce a svou levou používal k balancování. Pozorně zvíře sledoval a snažil se odhadnout, co udělá příště. Lev nervózně mrskal ocasem a vyčkával na svém pahorku, odkud měl nejlepší výhled. Zbystřil, když se Belario se Sekáčem znovu dostali do jeho dosahu, a zaujal polohu, ze které se na ně mohl rychle vyřítit. Belario věděl, že je na Sekáče spoleh, o to víc se snažil jej neohrozit. Potřeboval jej živého, a to co nejdéle.

Když od něj byli jen pár kroků, zvíře se stočilo a vyrazilo proti Sekáčovi. Ten okamžitě zareagoval a schoval se za svůj obří štít. Útok ztlumil, ale i tak jej odmrštil daleko dozadu. Belario využil příležitosti, rozběhl se vpřed a provedl proti šelmě výpad. Ta jeho ráně uskočila a dostala se tak blíže k neznámému gladiátorovi. Ten se napřáhl sekerou, ale než stihl udeřit, skácel se bezhlavý na zem. Hlava se pomalu kutálela arénou, obalena lepkavou směsí krve a písku.

Šelma ale neměla pokoj, ocitla se zády ke Kudle, která nelenila a podařilo se zvířeti poranit zadní nohu. Zvíře řvalo, aréna burácela. Podobný výpad provedl Fyorik, ale to už byla šelma čelem k němu a ráně uskočila. S dravou rychlostí vyrazila proti Kudle, která nestačila zareagovat a byla odmrštěna několik kroků dozadu. Belario s hrůzou sledoval, jak těžce dopadla na zem. Chtěl k ní běžet, ale tím by zpečetil osud všech.

Vedle Belaria se objevil Sekáč a společně vyrazili proti šelmě. Belario po zvířeti sekl a podařilo se mu zasáhnout přední tlapu, která nyní krvácela. Zvíře se polekaně stáhlo a začalo nervózně přecházet ze strany na stranu a znatelně kulhalo. Belario se ohlédl za sebe a viděl Kudlu, jak bezvládně leží na zemi. Na tribunách začaly bubnovat obrovské bubny a k rytmu se přidali také diváci.

Zvíře udělalo několik kroků dozadu a celou svou silou se zapřelo. Ozvalo se kovové cvaknutí a bestie se na gladiátory vyřítila. Řetěz, který ji dříve poutal, vlál přetržený za ní. Bestie využila nově nabyté volnosti a vzápětí se jala roznést paseku mezi gladiátory. Sekáč se znovu schoval za štít, ale tentokrát mu to nevyšlo. Zvíře gladiátorovi vyrazilo štít z rukou. Sekáč nelenil a sekl před sebe zubatou šavlí, poranil zvířeti ucho a část tlamy. Lev mu ránu oplatil obrovskou tlapou, jediným švihnutím rozpáral mu hrudník. Sekáč nevěřícně stál ještě chvíli na místě, pak se skácel k zemi. Belario skočil vpřed a rozmáchl se. Zvíře uskočilo. Fyorik na něj se znovuzískanou kuráží dorážel, i on zasadil pár dobrých ran. Písek žíznivě hltal krev, lidskou i zvířecí.

Druhý neznámý gladiátor dosud celou situaci pozoroval z povzdálí. Došlo mu, že jde do tuhého, když se zvíře zbavilo řetězů. Byl nucen jednat. Nedaleko uviděl v písku oštěp, zvedl jej a vhrnul po zvířeti. Přesná rána lva zasáhla do trupu, přesto bylo zranění z takové dálky jen povrchové. Jen ho víc rozlítila. Bestie se rozběhla, co jí zranění dovolila, a vrhla se na neznámého gladiátora. Ten stihl uběhnout sotva pár kroků, než mu mocná rána do týla ukončila život. Skácel se na zem a dal písku ochutnat své krve. Arénou se nesl hluboký řev nesoucí se z hrdla bestie.

Bestie se ani na okamžik nezastavila a už běžela na Belaria. Měl sotva zlomek vteřiny, aby jednal, než se k němu zvíře dostane. Okamžitě uskočil do strany a v úskoku naprázdno bodl do míst, kde očekával, že se bude zvíře nacházet. Soudě podle teplých kapek, které mu zkropily ruku, zvíře zasáhl. Šelma to ani nepoznala. Otočila se a znovu zútočila na Belaria. Ten zaujal bojový postoj, ale nedával si přílišné šance. V poslední vteřině namířil kopí před sebe a přikrčil se.

Poslední, co cítil, byl pach potu a krve. A neskutečná tíha.